Kronika
-
Bylo to po Sametové revoluci, kdy se mi dostala do ruky kniha Dr.Stephena Changa Vnitřní cviky pro zdraví.
Tyto cviky jsem začala nadšeně a pravidelně cvičit a rozhodla se, že ty poklady musím předat dál. Našla jsem
tedy kurz čchi-kungu s tím, že to potom začnu učit. Na kurzu jsem pochopila, že se ještě budu muset dlouho
učit. Jezdila jsem na semináře, pravidelně jsem cvičila a objevovala zázračné působení čchi-kungu. Někdy to
bylo i těžké, to když se vyplavovaly na povrch hluboko zastrčené nevyřešené věci. Tehdy jsem ještě nevěděla,
že existuje nějaké tai-chi. Ale když jsem se o tai-chi dozvěděla a vyzkoušela ho, propadla jsem mu.
Nejprve jsem se učila krátkou sestavu (24 forem). Pak jsem přešla k jinému učiteli, který učil styl, který cvičím dodnes. Kupovala jsem všechny dostupné knihy o tai-chi a čchi-kungu a snažila se nabyté vědomosti aplikovat při cvičení. Stále jsem pravidelně cvičila. Naučila jsem se dlouhou pomalou formu stylu Jang, linie Tung a cítila jsem potřebu učit se dál, což jsem u tehdejšího učitele nemohla (učil pouze dlouhou pomalou formu). Tím, jak jsem pravidelně cvičila, jsem se začínala nořit hlouběji do tajů taichi a začala pociťovat nesoulad vyčteného s tím, co jsem se učila. Hledala jsem na různých seminářích, vyzkoušela různé učitele. Přes svoji začínající nespokojenost s výukou jsem pokračovala u stejného učitele. Líbil se mi styl Tung a nechtěla ho měnit za jiný.
V roce 2001 se v Praze konal Evropský kongres tai-chi chuanu. Zúčastnila jsem se semináře, který vedla Anya Meot z Francie. Cvičila stejný styl a slovo dalo slovo a já odjela na nejbližší seminář, který pořádala. Konal se v starobylém klášteře. Prostředí bylo skvělé, skvělí byli účastníci (již učitelé taichi), kurz byl velice náročný a intenzivní. Cvičilo se 8 hodin denně, večer se ještě promítalo video nebo film s bojovou tématikou. Já byla u vytržení, protože jsem netušila, kolik forem je možné se naučit a co všechno zahrnuje tai-chi chuan. Samozřejmě jsem se chtěla naučit všechno. Také jsem byla nadšená tím, že puzzle složené z vyčtených vědomostí a nyní praktikovaného taichi do sebe začalo zapadat. Po návratu z Francie jsem na doporučení Anyi Meot začala samostatně učit. Už jsem se nemohla vrátit k bývalému učiteli, protože forma byla lehce jiná a já stejně věděla, že mě už nemá co víc naučit. Chtěla jsem se s ním podělit o vědomosti a zážitky z Francie, ale setkala jsem se jen s nevraživostí. V té době jsem už druhým rokem vedla cvičení čchi-kungu poblíž mého bydliště, takže jsme se skupinkou zájemců plynule přešli na taichi, čchi kung jsem stále vedla. V létě jsem opět jela do Francie a pokračovala v učení se. Rok na to (v září 2003) jsem se zúčastnila pařížského semináře Mistra Tung Kai Jing.
Další etapa mého studia tai-chi nastala, když jsem na internetu objevila DVD o taichi od Toni DeMoulin. Nechala jsem si je poslat a Toni mi nabídla, že přijede učit do Prahy. Toto jsem ráda přijala, protože cestování za taichi do ciziny je velice náročné nejen na peněženku. Navíc z DVD bylo zřejmé, že Toni je výborná zejména a nejen v push hands.(30 let studovala s Mistrem Tung Kai Jingem, který ji, jak sama Toni říká "vykopl" ze své školy, protože začala souběžně navštěvovat semináře jeho synovce Alexe Donga a já tehdy měla podobné pocity po odchodu od bývalého učitele). Bohužel jsem se nesetkala s pochopením ze strany Anyi. (Rozumím tomu a jsem jí vděčná za vše, co pro mě udělala a co mě naučila).V červenci 2004 jsem uspořádala první seminář s Toni a push hands. Pak následovaly semináře s Philem Shieldsem z Londýna , seminář Dui Lien s Toni a nakonec přijel do Prahy i Alex Dong, zástupce 5. generace Mistrů Taichi chuanu rodiny Tung/Dong. Alexovi se pražská skupina velice líbila, chválil nás a my jsme byli nadšeni. Naplánovali jsme na konec května 2007 další seminář. Pokračuji tedy ve studiu taichi chuanu spolu se svými žáky a mám z toho radost.