Interview s Alexem Dongem

Autor Knud Erik Andersen, do češtiny přeloženo se svolením Alexe Donga

Tento rozhovor byl umožněn za pomoci Alexe Donga, se kterým jsem v kontaktu již léta.

Alex Dong je syn Mistra Dong Zhengchena, který je zase synem slavného Mistra Tung Fu-Ling. Mistr Tung Fu-Ling byl také otcem Mistra Tung Kai Ying. Já jsem poznal Alexe přes jeho otce, když před několika lety navštívili Dánsko.

Alex Dong je známý jako moderní Mistr, což znamená, že se ho jeho žáci mohou zeptat na cokoli a vědí, že dostanou odpověď. Alex Dong nic neskrývá. Jeho učení je velice otevřené a je velice šťasten, když vidí, jak se Tai-chi rozšiřuje. Doufá, že udrží tradici rodiny Dong (Tung) živou.

Mnoho lidí, které jsi učil, hluboko uvnitř ví, že jsi mistr, ale pohlížejí na tebe jako na drahého přítele. Co si o tom myslíš? Neztrácíš tímto způsobem jejich respekt? Nemělo by zde být jasné odlišení mezi studentem a učitelem/Mistrem?

Myslím, že u většiny, ne- li u všech svých žáků, mám velký respekt jako mistr a instruktor, ale co je důležitější, vidí mě jako svého přítele a člena rodiny. I já vidím svoje studenty jako přátele a rodinu. V tradici tai chi jsou studenti a jejich učitel víc než rodina. Zeptejte se studentů, jak jim jde mít ke mně hluboký respekt jako k učiteli a být současně mými dobrými přáteli. Myslím, že je to o tom, jak se chovám. Jsem velice přátelský a vstřícný, ale nedovolím, aby studenti byli nedbalí a neuctiví ke mně nebo k ostatním.

Co je záměrem tvé výuky? Chceš něčeho konkrétního dosáhnout?

Při výuce nemám žádný přesný záměr, jen to, abych učil co umím ty, které zajímá to, co umím. Z širšího pohledu bych rád viděl, že se taichi rozšiřuje a styl mé rodiny pokračuje.

Na co dáváš důraz ve výuce? Je to ústního předávání Tai-chi tak jako v Statích o tai chi chuanu?

Neplánuji dopředu, co budu učit. Vždy se nejprve podívám na skupinu, abych viděl, jaké instrukce potřebují. Plánuji sice, jakou formu budu vyučovat, ale ne přesně co budu učit. Nemůžeš učit ústní přenos ústně jako ve třídě, to se musí učit cvičením a potom dosáhneš opravdového porozumění toho, co ti je předáno. Pouhé čtení předávaných znalostí a porozumění slovům neznamená nic.

Je v Tai-chi něco, o čem si myslíš, že je důležitější než to ostatní?

Trpělivost je nejdůležitější; vše ostatní přijde s cvičením

Co bys nám prozradil o své minulosti?

Začal jsem se učit Tai-chi, když mi bylo pět let, od mého otce. Poté jsem se učil od mého dědečka, když jsem žil na Havaji, což bylo až do jeho smrti v roce 1992. Studoval jsem externí styl formy asi od svých osmi či devíti let a cvičil jsem až do patnácti, pak jsem skončil s externím cvičením, abych se zaměřil pouze na jednu věc, moje Tai-chi.

Jakým způsobem probíhala tvoje výuka?

Trénoval jsem velice pilně, když jsem byl v Číně, to mi bylo mezi mými pěti až dvanácti roky. Cvičil jsem brzy ráno před školou, během oběda, po škole a po večeři. Takto jsem pokračoval na Havaji až do doby, kdy mi bylo patnáct. Když jsem byl teenager, necvičil jsem tak moc, ale stále jsem docházel na hodiny čtyřikrát týdně. Po dvacítce jsem začal více učit a tak jsem cvičil seriozněji. Plánuji, že začnu cvičit dokonce více, nyní když už nejsem náctiletý a má mladá dospělost je také pryč. Usazuji se a jsem více soustředěný než kdy předtím.

Kdo se staral o tvé učení se Tai-chi? Byl to tvůj otec, dědeček nebo někdo jiný?

Můj otec mě naučil nejvíce a byl jsem s ním nejdéle. Čas, který jsem strávil se svým dědečkem, byl velice důležitý; jeho slova jsou vryta hluboko ve mně. Můj Strýc a jiní členové mé rodiny mě také ovlivnili. Nikdy jsem se nezajímal o studium s někým mimo rodinu. V poslední době jsem se mnoho naučil ze zkušeností.

Jaké bylo to učení? Bylo tradiční?

Můj dědeček byl velice tradiční. Můj otec je naopak velice nekonformní. Oba přístupy mají své výhody i nevýhody, takže já se pokouším být mezi.

Možná bys měl vysvětlit čtenářům, co je myšleno tradičním učením?

Myslím, že většina lidí má nějakou představu o tom, co je tradiční učení. Jednoduše řečeno, v tradičním učení musí brát žák studium vážněji. Žák musí projevit veliké úsilí, aby ho učitel učil. Dnes ale musí učitel projevit mnoho úsilí, aby získal žáky.

Jsi hodně známý pro svůj otevřený způsob učení. Jak je možné, že takto učíš ? Je to vzpoura proti tradici?

Jsem otevřený, protože se studenti naučí více a je rychleji vidět pokrok. Někteří učitelé nedovolují otázky, což je více tradiční přístup, ale jestliže mi studenti položí otázku, mohu jim pomoci porozumět spíše, než když se budou léta snažit to sami pochopit. Rozhodně se nesnažím jít proti starým tradičním způsobům, protože si myslím, že bychom si měli ponechat pravé umění a jeho tradiční způsoby. Tradice je stejně důležitá jako umění samo. Sám jsem ale pozměnil nějaké tradiční způsoby učení, protože je nyní jiná doba..

Jaký měl na tebe vliv tvůj dědeček? Ovlivnil v nějakém ohledu tvůj způsob učení? Jaký je tvůj vztah k tvému strýci Dong Kai-Ying – mám na mysli, co se týče Tai-chi?

Jak jsem řekl již dříve, můj děd měl na mě velký vliv. I nyní, léta potom, co navždy odešel, stále myslím na to, co mě naučil a jeho cesta je mou součástí. Budu pokračovat s učením se od něho. Domnívám se, že mam dobré vztahy se všemi členy rodiny. Máme své rozdíly, ale já každého hluboce respektuji. Bohužel, neměl jsem mnoho příležitostí učit se od svého strýce, ale snažím se používat každou informaci, kterou od něj mohu dostat a učit se na dálku.

Dnes je Tai-chi velice populární. Lidé ho cvičí po celém světě. Co si o tom myslíš? Nedává ti to hřejivý vnitřní pocit ?

Myslím, že to je velice dobré, čim více lidí cvičí tím lépe. Já vždy věřím, že bychom mohli mít světový mír, kdyby každý cvičil Tai-chi. Doufám, že se více lidí bude učit Tai-chi a že se budou učit od dobrého učitele.

Cestuješ po celém světě. Navštěvuješ mnoho různých zemí, jaký je rozdíl mezi učením v Evropě a v Asii?

Obecně řečeno je asijský učitel je více tradiční, ale, což je důležitější, žáci jsou více tradiční. Ale změny nastávají i v Asii. Na všechno má Západ větší vliv než před pár lety. Ale přes všechny tyto změny bude tradice bojového umění poslední, která se změní. Pokud jde o serióznost práce a dovednosti, západní žáci dohánějí východní.

Jaký je rozdíl mezi cvičícími Tai-chi v celém světě, pokud je vůbec nějaký?

Není zde mnoho rozdílů. Někteří to berou vážně a někteří ne. Někteří chtějí být dobří a někteří si jen chtějí zacvičit. Mnozí začnou a téměř stejné množství skončí..

Co je charakteristické pro dobrého učitele/žáka Tai-chi?

Dobrý učitel Tai-chi musí být především dobrý v Tai-chi, musí být ochotný učit a vědět, jak učit. Dobří žáci se musí co nejvíce snažit naučit umění a mít jasno, kdo je jejich učitel. Můžeš být dobrý žák, i když máš několik učitelů, ale nikdy tak dobrý jako ti, kteří vložili své učení do rukou jednoho učitele.

Jestliže za tebou přijde jeden z tvých žáků s otázkou, zda by bylo v pořadku, kdyby sám začal učit, co by tě přesvědčilo, abys řekl ano?

Ti, kteří umí více, mohou učit ty, kteří umí méně. Ti, kteří umí méně, mohou učit ty, kteří neumějí nic. Většinou nechám žáky učit, dokud výuka nenaruší jejich vlastní studium.

Myslíš tím, že by učitel Tai-chi měl mít nějaký důkaz jeho/její pravomocí? Možná nějaké certifikát?

Ne, ale měli bychom být upřímní sami k sobě, co se týče vědění, úrovně dovednosti a ostatních informací. Nechtějte učit, dokud nemáte opravdové zkušenosti.

Mnoho studentů se často ptá, proč v Tai-chi není žádné rozdělení podle pásu? Já většinou odpovím, že se pásky používají k držení kalhot! Jak to cítíš ty? Mělo by mít Tai-chi odlišené dosažené úrovně?

Prostě si nemyslím, že je to důležité. Nepotřebuji vědět, jaký pásek mám. Nemám tu touhu ukazovat moji úroveň v barvách pásu. Nejprve budete muset složit zkoušku ze života než budete moci graduovat z Tai-chi. Myslím, že můžete vystudovat různé úrovně Tai-chi, ale nemůžete složit zkoušku z Tai-chi jako takového.

Co si myslíš o soutěžích? Jedné ses i sám účastnil, že ano? Jednou v Hong Kongu, kde jsi vyhrál zlato, jak si vzpomínám?

Soutěž je dobrá, pokud je to to, co tě zajímá, ale není nezbytná ke zlepšení tvého Tai-chi. Zúčastnil jsem se turnaje v Americe několikrát, ale nepokračoval jsem, protože jsem cítil, že bych musel změnit svůj způsob cvičení podle jejich pravidel soutěže a že by to změnilo podstatu mého Tai-chi.

Mají soutěže nějaký účel? Potřebujeme je?

Nemyslím si, že je potřebujeme, pokud nejste jeden z těch, kteří si myslí, že je potřebují. Není to nezbytné ke zdokonalení vašeho Tai-chi. Mám rád soutěže do určité míry, ale ne v turnajích.

Proč myslíš, že se žádní mistři nezúčastňují těchto soutěží?

Pravý mistr nepotřebuje nic dokazovat a někteří jen předstírají, že nepotřebují nic dokazovat. Nemohu mluvit za ostatní, ale podle mě ti, kteří mají vysokou úroveň jsou všichni jsou dobří a nezáleží na tom, kdo je lepší.

Co si obecně myslíš o čínských bojových uměních na Západě? Přizpůsobila se hodně západnímu myšlení, takže už tam nezbylo téměř nic čínského?

Je těžké udržet pravé umění v tradičním pojetí. Cením si těch, kteří zkouší udržet tradici i těch, kteří v ní mohou pokračovat, ale věci se mění, moc s tím nenaděláme. Možná ani není nejlepší usilovat ze všech sil o udržení tradic zcela beze změn.

Jestliže ano, znervózňují tě tyto tendence?

Rád bych udržel tradice, ale nebudu si dělat starosti s tím, co nemohu ovlivnit.

Po celém světě, je mnoho lidí mluvících o založení Tai-chi federací, jaký je tvůj názor?

Je v pořádku založit federaci a dobré pro ty, kteří se chtějí připojit, ale osobně bych nechtěl vidět jak federace využívají své moci k tomu, aby ovlivňovaly záležitosti druhých lidí. Federace může mluvit sama za sebe, ale ne za každého.

Máš v plánu navštívit Dánsko jednoho dne?

Jestli bude pravý čas a dostatek zájmu, rád bych.

Co je tvým největším přáním/nadějí, co se týče současného Tai-chi?

Tai-chi se vede dobře. Doufám, že bude pokračovat v růstu. Doufám, že bude více lidí, kteří se budou učit do hloubky.

Kdybys měl dát žákům Tai-chi dobrou radu, co by to bylo?

Učte se správně, čímž neztrácejte čas ve svém cvičení. Tai-chi je o pohybu. Je to něco, co musíte cvičit, abyste porozuměli. Většina moderních žáků čte až příliš. Je v pořádku číst, ale cvičení by mělo být na prvním místě.

Rád bych ti poděkoval za to, co děláš pro žáky Tai-chi a prosím, aby sis to udržel..

I já děkuji tobě za celou tvou práci.